V Horním Rakousku zachovává osvědčené a budoucnost je utvářena inovativními nápady. Od nejstaršího solného dolu na světě až po muškaření – kulinářské speciality v Horním Rakousku můžete nejen ochutnat, ale také zažít všemi smysly. Zde najdete 9 skutečných kulinářských zážitků, kde zjistíte, čím je hornorakouská kuchyně tak výjimečná.
V minulosti, kdy bylo ještě rozšířené tkalcovství a len se zpracovával na jemné lněné tkaniny, bylo v Horním Rakousku mnoho lněných polí, která se v létě měnila v moře modrých květů. Semena se zpracovávala na lněný olej. Několik tkalcoven a hamrů se dochovalo dodnes. Stále se v nich pomocí starých technik vyrábějí lněné tkaniny a lisuje vzácný lněný olej, který je považován za jeden z nejlepších jedlých olejů vůbec. Je mu připisováno mnoho pozitivních účinků na tělo i mysl. Lněný olej s jeho výraznou chutí dnes najdete v mnoha pokrmech místních hostinců a restaurací. Každý, kdo navštíví Mühlviertel, by měl rozhodně ochutnat místní specialitu brambory s lněným olejem a navštívit zdejší lisovnu oleje, aby se podíval, jak se tento speciální olej vyrábí.
Ať už jde o slaninu, sýr nebo zelí: sůl je základem mnoha našich nejoriginálnějších výrobků a pokrmů. Na soli jsou však závislé i techniky, jako je fermentace, kterou v současnosti znovu objevuje špičková gastronomie. Kde se ale vzala sůl v době, kdy se k moři nedalo dojet autem za pár hodin? V Hallstattu, který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO, se nachází jeden z nejstarších solných dolů na světě. Může se ohlédnout za více než 7 000 let starou historií. Tip: Nezapomeňte si vzít teplé oblečení, protože uvnitř hory je celoročně jen 8 stupňů Celsia. Po cestě vašem malém putování časem byste si určitě měli odvézt s sebou domů trochu pravé soli z Bad Ischlu – protože blíže k místu původu hornorakouské soli se dostanete asi jen málokdy.
Linecký koláč (Linzer Torte) by se dal považovat téměř za nehmotné kulturní dědictví; zná a miluje ho celé Rakousko. Pro mnoho Hornorakušanů je ale jablečný koláč Apfelschlangerl typickým moučníkem, který babička v neděli vykouzlí z trouby. Odkud se vzal název "Schlangerl", je pro většinu lidí záhadou. Jakmile se před vámi na talíři objeví šťavnatá, sladká jablka zabalená v těstě, nikdo si s názvem již hlavu lámat nebude. Navštívit Horní Rakousko a neochutnat Apfelschlangerl je téměř hřích. A tomu je třeba se vyhnout. Nejlepší místo, kam zajít, je cukrárna Jindrak, kde se můžete sami přesvědčit, kdo by byl lepším cukrářským ambasadorem: Apfelschlangerl nebo Linzer Torte.
Není divu, že pečení chleba je díky nesčetným obilným polím jednou z nejsilnějších stránek Horního Rakouska. Věděli jste, že toto velmi zvláštní řemeslo, tuto vysokou úroveň řemeslné zručnosti, při níž se z několika málo surovin téměř alchymisticky vykouzlí něco tak složitého na chuť, jako je kváskový chléb, se lze naučit? Při pečení chleba potřebujete především jednu věc: čas. Koneckonců to, čemu se dnes říká "všímavost", znají v Horním Rakousku už od vynálezu kvásku. Hornorakušané však nemilují jen kváskový chléb, ale také "Mohnflesserl". O čem je řeč, nejlépe zjistíte, když tyto makové pletýnky sami ochutnáte v pekařství Brandl. Tradiční pekárna je již 130 let známá pečivem té nejvyšší kvality. Hned vedle pekárny se tu nachází prodejna s kavárnou. Přes šálek kávy tak můžete nahlédnout přímo pod ruce pekaři.
Možnost pozorovat jelena ve volné přírodě je dnes bohužel již vzácná. V národních parcích Horního Rakouska žijí zvířata prakticky v ideálním stavu a nejsou téměř rušena. V Národním parku Kalkalpen se můžete vydat na prohlídku, při níž můžete z bezpečné vzdálenosti pozorovat jeleny a srny a dozvědět se o těchto nádherných zvířatech mnoho zajímavého. V létě můžete za soumraku nahlédnout do rodinného života srnců a jejich mláďat. Na podzim můžete z dálky slyšet mohutné volání jelenů v říji: je období páření. Jeleni, kteří žijí ve volné přírodě a obživu si hledají pouze na loukách a v lesích, jsou pravděpodobně nejtrvalejším a nejzdravějším masem, které můžete jíst. V RAU v Großramingu, nedaleko národního parku, můžete zvěř a její okolí ještě jednou zažít v pokrmech Klemense Schramla. Také Landhotel Forsthof v Sierningu je ideálním místem pro ochutnávku zvěřiny.
"Schwarzreiter Saibling", známý také jako siven alpský, je zvláštní malý druh sivena, který se vyskytuje pouze v hlubinách jezera Attersee. Během přípravy mění jeho maso barvu z jasně oranžové v syrovém stavu až na jemnou barvu slonové kosti. Siven alpský se podává klasicky s hnědým máslem a petrželovými bramborami nebo, jako v oblíbené restauraci Langostinos, na listovém salátu. Legenda praví, že siven alpský byl oblíbenou rybou císaře Františka Josefa. Ten prý v noci vysílal speciální jednotku Černých jezdců na koních, aby zabránili jejich lovu na černo. Odtud pochází zřejmě pojmenování tohoto jedinečného druhu sivena alpského z jezera Attersee.
V Horním Rakousku je každý den knedlíkový den! Pevné, nadýchané, velké, malé, slané nebo sladké – pro každého se najde něco, když jde o knedlíky. My v knedlíkové akademii jsme přesvědčeni, že praxe dělá mistra. Naši lektoři-pekaři, skuteční specialisté na knedlíky, rádi předají své dovednosti dál. Od klasických až po inovativní recepty, jako jsou rybí knedlíky. Je toho hodně, co se můžete naučit. Objevte zemi knedlíků a překvapte své přátele při večeři těmi nejlepšími knedlíky, jaké kdy jedli. Nemusíte jim prozrazovat, jak to, že je najednou umíte připravit.
Historie tradičního hornorakouského pokrmu Leberkäs je příběhem úspěchu, který dalece přesahuje hranice regionu. Klasika mezi svačinami ve formě housky se sekanou nemá oblíbenou denní dobu, kdy si na ní pochutnávat. Téměř všichni se však shodují: nejlépe chutná, když pochází od Leberkas Pepi. Tento linecký originál se stal natolik oblíbeným, že dnes najdete jeho pobočky i ve Vídni a v Klagenfurtu. Od nejbližší nejlepší sekané tak nikdy nejste daleko. Obzvlášť oblíbená je v čerstvě upečeném rohlíku nebo s trochou sladké hořčice.
V hostinci Gasthaus Silmbroth je cesta od výroby k přípravě jídla krátká – řeznictví a hostinec jsou tu v jedné budově. Řeznictví a hostinec zde provozují s velkou vášní již od roku 1905. Stejně jako za starých časů se tu i dnes podávají regionální speciality hornorakouské kuchyně. Neměli byste si nechat ujít vyhlášené čerstvé klobásy přímo z kotle (Kesselheiße). Podle staré tradice se zde každý čtvrtek ve velkém kotli vaří čerstvé klobásy. Po objednání vám klobásu zabalí do papíru a vy si ji sníte přímo z papíru hned vedle v restauraci. Bez příboru, na stole jsou jen rohlíky z místního pekařství. Po takové čerstvé klobáse z kotlíku a místním regionálním pivu Seiterl si lze snadno představit, kde leží počátky hornorakouské hospodské kultury.