Dobré věci vyžadují čas, zvlášť pokud jde o pravý chléb. Pekařské umění je v Horním Rakousku živým řemeslem, které se opírá o bohaté dědictví znalostí předávaných z generace na generaci. Je to cítit v každém soustu. Od selského chleba přes chléb s křupavou kůrkou až po ořechový chléb – naše pekárny zpracovávají výhradně ty nejlepší suroviny od místních dodavatelů a v otázce kvality nedělají žádné kompromisy. Chléb s křupavou kůrkou a nadýchaný uvnitř si nejlépe vychutnáte teplý a čerstvý, přímo z pece.
Mnoho individuálních receptů, často předávaných z generace na generaci, utváří „krajinu chleba“ v regionu Entdeckerviertel (region, kde je stále co objevovat). Místní zemědělství produkuje vybrané druhy obilí jejichž zrna tvoří základ chleba, mlynáři zase dbají na stálou kvalitu, ale i rozmanitost. Vášeň pro chléb v sobě objevilo i mnoho zdejších hostinských a farmářů. Někteří nabízejí chléb od místních pekařů, někteří dokonce pečou vlastní. Hostitelé s velkou vášní chléb kombinují s regionálními pochoutkami a umocňují tak gastronomický zážitek.
Hoftaverne Atzmüller a pekárna Hörschläger se nacházejí v regionu Mühlviertler Hochland, který je příkladem jedinečného kulinářského požitku. A ten zní: udržitelný, skutečný požitek, hluboce spojený s okolní přírodou. Vášeň pro gastronomii a rafinovanost v kuchyni jsou zárukou skutečného potěšení pro chuťové buňky. K tomu autentická hospodská kultura a srdečná pohostinnost v regionu Mühlviertel. Tento závazek je každoročně ověřován.
Hornorakouský Mühlviertel je malebný kraj, který je domovem kreativních lidí. Dva z nich jsou Helga a Reinhard Honederovi, kteří se v době, kdy mnoho venkovských pekáren muselo ukončit činnost, vyšvihli na novou úroveň: se zkušenostmi z cest a s otevřenou myslí přestavěli a rozšířili pekárnu Reinhardových rodičů ve Weitersfeldenu. Zaměřili se na starobylou obilovinu špaldu, bioprodukty a na to, že chléb je tak dobrý, jak dobří jsou lidé, kteří ho vyrábějí. Dnes mají Honederovi přibližně 200 zaměstnanců a dobrých 20 poboček v Mühlviertelu a Linci. Stále však nabízejí chléb vyrobený podle té nejlepší rodinné receptury.
Už ve středověku byli pekaři zapleteni do husté sítě předpisů, které upravovaly každý detail: od výše daně z chleba až po dny, kdy se nesmělo péct. Na pekaře a jejich výrobky dohlíželi městští "vážníci chleba" nebo "chleboví inspektoři" z cechů, jejichž hlavním úkolem byla kontrola hmotnosti. Protože však těsto při pečení ztrácí tekutinu, bylo často obtížné ji předem odhadnout. Nedostatek mouky a omezené marže nedovolovaly pekařům hrát na jistotu s větším množstvím těsta. Pokud nebyl výpočet správný, hrozily přísné sankce. Pokuty byly na spodní hranici přísnosti, čestné tresty mnohem výše. Nešťastní pekaři museli nosit masky hanby nebo snášet posměch, výsměch a nadávky svých spoluobčanů na pranýři.
Obzvláště obávaný a ve střední Evropě rozšířený byl od 13. do 18. století "pekařský křest", známý také jako "Bäckerschupfen". Pekaři, jejichž chléb byl shledán příliš světlým, byli přivázáni k židli nebo vloženi do potupného koše a předvedeni před posmívající se, plivající a kameny házející dav. Znovu a znovu byl delikvent ponořen do vody nebo ještě hůře: do hnoje pomocí kladkostroje.
Až do osvícenství se na tresty a humor nevztahovalo jemné ostří. "Pekařko, pekařko, jen si vlez do koše!" zpíval dav, "ponoříme tě do chladné vody, na svou váhu se nemůžeš spolehnout". A zřejmě ani na soucit lidu.
Zdroj: PANEUM - Wunderkammer des Brotes
...klášterní pekárna Höllbacher v Ranshofenu je nejstarší pekárnou v Rakousku?