Granatzweg - Ein Weg entlang einer historischen Grenze

Granátová stezka láká návštěvníky, aby se podívali do krajiny a ponořili se do historie bývalého pohraničního regionu.
Granatzweg vede podél staré bavorsko-nviertelské hranice z Geiersbergu do Svatého Willibaldu a lze ji projít i po jednotlivých úsecích.

Granátová stezka začíná v obci Geiersberg, malé skromné vesničce v regionu Innviertel.

Co však tuto skromnost přesahuje, je farní kostel. Majestátní kostel se 47 metrů vysokou věží nemá v okolních obcích obdoby. Kostel v Geiersbergu je zároveň jediným leonhardským kostelem v oblasti Innviertel. Ve věži visí tři zvony, z nichž nejstarší a největší pochází z roku 1512 (500 let). Právě díky svému úctyhodnému stáří nebyly během obou světových válek použity jako ruda pro děla.

Instrukce: Věž se nachází v centru města:

Po posunutí hranice na západ ztratil Geiersberg i svůj význam pohraničního města a celní závora vedle kostela byla demontována.
Hranice vedla také přes náš farní kostel. Zděná brána "Schwärzertor" na jižní straně kostela je připomínkou nepovoleného pašování zboží přes kostel.
Když už hranice dávno neexistovala, stále se používala: když sedláci ze Schernhamu kosili své západní louky směrem k Hattingu, říkali: "Teď jedeme do Bavorska!". Dnes, když školní autobus odváží děti z Thalingu, Aschbrechtingu, Breiningshamu, Willmertingu, Oberlembergu a Obermaueru domů, říkají: "Autobus jede v Granatzu!".

Granatzweg v Pramu vede podél západní hranice obce a označuje dělící čáru granatz = hranice, která byla vytyčena mezi Bavorskem a Rakouským vévodstvím v roce 1156.

Pram, z keltského prama = Krebsbach, je zmiňován již v roce 903 v zakládací listině bavorského krále Ludvíka IV. V roce 1156 byl Pram přidělen rakouskému vévodství a stal se hraniční obcí s Bavorskem.
Tato pohraniční poloha se stala výzvou i pro obyvatelstvo, vznikaly tzv. obranné vesnice (Gerhartsbrunn,...) a v selských válkách se obyvatelstvo bránilo stížnostem a vysokým břemenům.
V roce 1702 se tato hraniční situace opět projevila během válek o španělské dědictví, a to až do zrušení hranice v roce 1779.

Popis trasy:

Z Geiersbergu (Gh. Mayr), bývalé hraniční stanice mezi Bavorskem a Rakouskem v Geiersbergu, se vydejte po ukazatelích přes mírné, částečně zalesněné hřebeny podél západní hranice obce Pramer do Taiskirchenu.

Nenáročná 7,5 km dlouhá vysokohorská turistická stezka nabízí spoustu rozmanitosti, ale také odpočinku: lavičky, vyhlídková plošina, informační tabule o geologii a historii, "umělecká míle" navržená umělci z regionu, stromový domek a herní stanoviště pro děti, stejně jako pěkná lesní naučná stezka, která dává trochu nahlédnout do složení našich lesů, zvou k prodlévání.

Pokud se chcete o regionu dozvědět více, můžete navštívit další památky (muzeum mlýna Furthmühle v Pramu, renesanční zámek Feldegg, farní kostel v Pramu s díly Schwanthalera, kovářské muzeum v Griesu, selský válečný památník na Schulterbergu a další) nebo se chutně občerstvit v granátových hostincích.

Granatzweg v Taiskirchenu nabízí na zpevněných turistických a lučních cestách nádherný výhled na přibližně 30 kostelních věží!

Obec Taiskirchen, o níž je první zmínka v listině z roku 1120, patřila hrabství Formbach, mocnému šlechtickému rodu ve východním Bavorsku. Jihovýchodní hranice obce s obcemi Pram a Dorf an der Pram byla do roku 1779 zároveň bavorsko-rakouskou státní hranicí.

Někdejší příslušnost Taiskirchenu k Bavorsku zanechala trvalé stopy nejen v dialektu a mentalitě obyvatel, ale také v historických stopách, jako je hraniční kámen na státní hranici s obcí Pram nebo reliéf hraničního kamene v obložení hostince na náměstí. Bavorský bílo-modrý kosočtvercový vzor najdeme také na nástěnné malbě na stropě gotické lodi a v obecním znaku.

Instrukce: V obci se nachází kostel sv. Jana Křtitele, který se nachází v centru města:

Cesta začíná u klidné a nedotčené vodní nádrže Altmannsdorf a vede přes vesnici Taiskirchen, kde si můžete dopřát kulinářské speciality. Navštívit můžete také tematickou zahradu "Leben am Teich" ("Život u rybníka") u hostince Wirt am Markt. Dobře opevněná trasa pokračuje na vyhlídku "Kapuzinerbankerl", odkud je za jasného počasí vidět až 30 kostelních věží a obcí, a dále na Gumpingerkreuz směrem k hranici s Prameriem.

Granatzweg v Dorf an der Pram vás zve, abyste se pokochali idylickou krajinou a uhasili žízeň po poznání dobrým jídlem a pitím.

Přestože první zmínka o oblasti kolem dnešní obce Dorf an der Pram pochází z roku 1371, stala se tato oblast rakouskou koncem 12. století poté, co Traungau připadlo Babenberkům. Pram byl hraniční řekou a až v roce 1816, kdy se Innviertel po mnoha válkách definitivně stal součástí Rakouska, se hranice přesunula k řece Inn.

Po vzniku okresů a obcí v Rakousku se obec Dorf stala kolem roku 1850 součástí okresu Ried im Innkreis a o něco později okresu Schärding. Farnost Dorf an der Pram však stále patří k landlerskému děkanátu Kallham.

Popis trasy:

Stezka vede od vodní nádrže Altmannsdorf směrem na Viertelbach přes Stögen a Parting do Schatzdorfu. Rozcestí ve Viertelbachu vede přes St. Nikola a Hinterndobl, kde můžete navštívit hrad Hinterndobl, památník selské války od Achatze Willingera, do Schatzdorfu. Odtud vede nově vybudovaná stezka přes Pimingsdorf do centra Dorf an der Pram. Přímo z Dorfu an der Pram vede podél silnice Pramtal Granatzweg na křižovatku Habetswohl a dále k hranici obce Riedau.
Trasa vhodná pro rodiny s dětmi pokračuje po snadno přístupných polních cestách přes Habetswohl až na hranici obce Riedau.

Díky široké nabídce kulinářských specialit - od dobře vedených občerstvovacích zastávek a tradičního hostince v centru až po restauraci se dvěma klobouky v Kumpfmühlu - by mělo být dost občerstvení i na zastávku u jedné nebo dvou památek po cestě: filiálního kostela svatého Nikoly, muzea traktorů v Obernparzu, plynové vrtné plošiny "Zupfing 2" v Thallingu nebo rybích žebříků ve Stögenu a Hohenerlachu.

Granátová stezka v Riedau se vyznačuje velkou rozmanitostí krajiny na několika různých turistických trasách.

Uprostřed zelené louky, obklopená na jihu kopci Hausruckviertelu a na severu úpatím Sauwaldského lesa, se na mírném břehu řeky Pram rozkládá obec Riedau.

Jako bývalé rakouské pohraniční město sousedního Bavorska se Riedau může pochlubit pohnutou historií: císař Maxmilián I. povýšil Riedau v roce 1515 na tržní město, během napoleonských válek bylo Riedau jen krátce bavorské, až se nakonec v roce 1816 vrátilo k Horním Rakousům.

Směr:

Z Dorf an der Pram vede trasa přes obec Friedwagn na vyhlídku "Friedwagn". Přes obec Birkenallee se dostanete do centra Riedau. Alternativně se můžete z vyhlídky Friedwagn vydat po krásné vysokohorské turistické stezce přes Pomedt, Habach a Bayrisch-Habach a přes obec Berg dojít do Riedau.

Po příjezdu do Riedau si můžete odpočinout a načerpat nové síly ve vzdušných zahradách restaurací v Riedau. Než budete pokračovat podél Pramu do Zell an der Pram, měli byste určitě navštívit muzeum dřeva Lignorama.

Cesta Granatzweg v Zell an der Pram okouzlí na své trase podél renaturalizovaného Pramu pohledem na nádherný zámek a "Innviertler Dom".

Ať už se k Zell an der Pram blížíte z kterékoli strany, obraz obce charakterizuje novoklasicistní farní kostel, známý také jako "Innviertler Dom", a zámek, v němž sídlí regionální vzdělávací centrum. Za pozornost stojí zejména dvoupatrový hodovní sál zámku se stropními a nástěnnými malbami z řecké mytologie a žánrovými obrazy ze šlechtického venkovského života.

Trasa: Zámecký park, který se nachází v blízkosti zámku, se nachází v centru města:

V obci Zell an der Pram vede z Riedau po cyklostezce a turistické stezce podél řeky Pram k hradu Granatzweg. Trasa pokračuje východním směrem, kde se přes hřeben s krásnými výhledy na Holzedt vrátíte na historickou hraniční cestu. Za hostincem Wirt z'Krena opustíte území obce a vydáte se na sever k větrné elektrárně Steindlberg.

Pokud byste se v Zell chtěli zdržet déle, můžete navštívit různé "Marterlwege" (kapličky u cesty) i další památky, jako je "Sallabergerhaus" nebo gotický filiální kostel v Jeblingu.
Útulné hostince v centru obce a v Kreni nabízejí zastávky s občerstvením.

Stezka Granatzweg v Altschwendtu je dlouhá 4,6 km a svou klidnou, mírně zvlněnou a převážně zemědělskou krajinou je pastvou pro oči.

Obec Altschwendt byla poprvé zmíněna v listině opatství Vornbach-Suben v roce 1238 jako "Altswent". O silných náboženských kořenech sídelní obce svědčí 28 kapliček a drobných památek. Kromě písemných záznamů se z doby, kdy byla pohraniční obcí, dochoval název statku "Kronawitter" (Granetzwitterb), což znamená "hraničář" nebo "ten, kdo žije na hranici".

Vzhledem ke své zeměpisné poloze je Altschwendt považován za "rozvodí" mezi Aschachem a Pramem. Větrná elektrárna s pěti větrnými turbínami je zdaleka viditelná a stala se dominantou obce.

Směry:

Stezka začíná v Kreni (Zell/Pram) a vede nejprve po štěrkové cestě po jedné z posledních dutých cest, na které se také míjí dvě větrné turbíny. Na této části trasy si můžete vychutnat nádherný panoramatický výhled na Hausruckviertel na východě a Pramtal na západě.
Trasa pak pokračuje po cestě k farmě Rödham do Altschwendtu. Vhodným místem pro zastávku na občerstvení je hostinec Doblinger, kde si můžete na požádání prohlédnout sochu "kouřící ženy" v kapli. Za návštěvu stojí také velmi prostý farní kostel (z 19. století). Dále pokračujete přes Altenseng do Svatého Willibaldu.

Granátová stezka v St. Willibaldu nabízí turistům na nenáročné, převážně asfaltové trase spoustu rozmanitých možností, ale vede také přes louky, pole a lesy v délce asi 4 km.
Oblast byla osídlena již v keltských a římských dobách. Připomíná to dnešní "Římská stezka" na severním hřebeni obce.
Zatímco Antlangbach je v listinách zmiňován již v roce 777 jako "fluenta Antalanga" a vesnice Aichet v roce 1110, svatý Willibald se poprvé objevuje jménem až koncem 15. století jako "sand Willbald". Přesto jako hlavní město převládal až do roku 1850, kdy se stal ze zákona obcí. Farnost, která původně patřila k opatství Suben, se osamostatnila již v roce 1782.

Zatímco dříve byl St Willibald čistě zemědělskou obcí, dnes je řemeslnou a průmyslovou obcí s přibližně 300 pracovními místy.

Popis trasy: V obci se nacházejí dvě vesnice:

Willibald. Za návštěvu stojí jak farní kostel (ze 17. století), tak filiální kostel svatého Jakuba (z 15. století), které byly kompletně zrekonstruovány a jsou přes den přístupné.
Dva hostince v centru obce a tři menší restaurace lákají k zastávce na občerstvení nebo dobré jídlo.