Pokud bychom se podívali na Národní park Vápencové Alpy „Nationalpark Kalkalpen“ shora, bude vypadat jako moře z korun stromů. Pohoří Reichraminger Hintergebirge patří k největším celistvým lesním porostům v Rakousku. Neprochází jím žádná silnice ani železnice. Střecha z listí skrývá jen síť starých lesnických stezek a tras pro splavování dřeva. Připomínají dobu, kdy byly lesy především bohatou zásobárnou palivového dřeva pro kovárny a hamry v nedalekém údolí Ennstal. Zmizely dokonce i koleje staré lesní železnice a po trase bývalé trati včetně tunelů nyní vede cyklostezka, která umožňuje přístup do rekreační oblasti Hintergebirge. Lesy a horské pastviny září svěží zelení. V Národním parku Kalkalpen je totiž vody dost a dost. Vápencové skály nasávají déšť jako houba a plní vodou nesčetné prameny a potůčky.

Lesy v srdci národního parku, v oblasti divočiny se již neobhospodařují.  Byly ponechány samy sobě. Uschlé stromy spadnou a jejich dřevo poskytuje živiny pro nové rostliny. Národní park se stal skvělým útočištěm pro vzácnou zvěř a rostliny. Nad horskými vrcholky i nad nejvyšší horou v pohoří Sengsengebirge Hohe Nock s výškou 1 963 m. n. m. krouží orli. Nočním podrostem se plíží tajuplný rys. Po suťovištích na úbočích hor skáčou kamzíci.

Znamená označení „chráněná krajinná oblast“, že je sem vstup zakázán? Přesně naopak! Národní park Kalkalpen patří k významným rekreačním oblastem a přírodní zážitky patří do jeho programu. Turistické stezky lemují svahy hor, lesnické stezky slouží jako trasy pro jízdu na koni, jako cyklostezky nebo trasy pro horská kola. Můžete si tak zcela individuálně užívat sportu i divoké přírody. Jen rys se vám s největší pravděpodobností neukáže. Dokáže totiž udržovat svůj mýtus v tajnosti.