Engelszeller Klosterbräu a výroba likérů v opatství Engelszell

Klášter Engelszell, založený v roce 1293, měl v průběhu staletí proměnlivý osud. Nejprve byl obýván cisterciáky, v roce 1699 vyhořel a krátce po dokončení nové barokní budovy v roce 1786 padl za oběť plošným rušením klášterů císařem Josefem II. Obnovení funkce kláštera na sebe nechalo čekat 140 let. V roce 1925 se do zdí kláštera nastěhovali cisterciáci "přísné observance", známí jako trapisté. Trapisté z Engelszellu, dočasně znovu vyhnaní národním socialismem, se od roku 1945 věnují modlitbě a práci tak, jak jim to ukládá mnišská řehole svatého Benedikta. Plody této práce si mohou návštěvníci vychutnat v klášteře, zakoupit je zde a odnést si je s sebou domů. Klášter Engelszell byl vždy proslulý svými klášterními likéry. Ty hořké jsou obzvláště dobré na žaludek. Recept na směs bylin získali engelszellští trapisté v roce 1929 od švýcarského lékárníka a dodnes jej přísně tají. Od té doby mniši svou nabídku likérů neustále rozšiřují. Tyto zkušenosti byly výchozím kapitálem pro trapistický pivovar, který byl otevřen v roce 2012.

Cisterciácký klášter Engelszell, založený v roce 1293 pasovským biskupem Wernhardem von Prambach jako "Cella Angelorum", měl pohnutou historii již před svým zrušením za císaře Josefa II. (1786).

V roce 1925 se z "Herrschaft Engelszell" stal opět klášter. Bývalý klášter, jehož budovy byly v havarijním stavu, koupili cisterciáci přísné observance (nazývaní též trapisté). Díky příslovečné píli těchto "tichých mnichů" se kostel a klášter brzy zaskvěly v nové kráse.

To však vyžadovalo obrovské finanční prostředky. Šťastnou náhodou však byla nabídka švýcarského lékárníka. Jeho vynikající recept na směs léčivých bylin vedl v roce 1929 k zahájení výroby dnes již tradičního likéru.

V roce 2012 byl vedle výroby likérů otevřen také trapistický pivovar, který od té doby vyrábí mnoho různých druhů trapistického piva.

Aby pivo mohlo nést prestižní trapistickou pečeť kvality, musí splňovat řadu přísných pravidel. Nejpřísnější je požadavek, aby bylo vařeno v trapistickém klášteře nebo v jeho bezprostřední blízkosti samotnými mnichy nebo pod jejich dohledem. Zcela v souladu s mezinárodní tradicí jsou trapistická piva z Engelszellu silné, kořeněné speciality s poměrně vysokým obsahem alkoholu. Mniši z Engelszellu jsou si také vědomi své odpovědnosti za prostředí, v němž klášter sídlí. Suroviny na výrobu piva proto pocházejí z místního regionu a jejich vlastnosti jsou regionem inspirovány. Tmavý a silně kořeněný "Gregorius" je silný jako povodně Dunaje, zlatožlutý a ovocný "Nivard" symbolizuje sílu ticha a červenožlutý "Benno" připomíná podzim v údolí Dunaje. Stejně nezapomenutelné jako chuť jsou i názvy těchto pivních speciálů. Připomínají tři zasloužilé spolubratry engeszellských mnichů. Památník, který by mohl být jen stěží důstojnější.